Prodej - Historie bagrů

Otisovo parní rypadlo aneb povídání o prvním bagru na světě

Stopy používání primitivních rypadel zaznamenali historici již ve starověkém Egyptě. První dochované výkresy rypadel pocházejí ale až z 16. století. Tato rypadla byla poháněna lidskou silou, většinou plavala po vodě a sloužila pro hloubení koryt řek.

Otisovo rypadlo patentované v roce 1839

Další pohyb kupředu přineslo století páry - ale již v roce 1796 bylo v Anglii postaveno parní rypadlo GRIMSHAW - jednalo se o říční rypadlo. To bylo osazeno na pramici a poháněl ho parní motor o výkonu 3 kW.

Je velmi zajímavé, že v oblasti suchozemských zemních prací se po dlouhou dobu žádný vývoj rypadel nekonal. A přitom jsou dnes bagry na souši mnohem častější než jejich kamarádi na vodě. Důvodem byla levná pracovní síla a její nadbytek, a tak se investice do vývoje mechanizace jevily jako zbytečné.

Opačná situace byla v Americe, tam bylo řídce osídlené území a byla zde nutnost rozsáhlých zemních prací (železnice východ - západ). Situace v Americe po nějakém tom bagříku doslova volala. A zde přichází na scénu Otisovo parní rypadlo, které bývá často označováno jako první opravdové rypadlo na světě. Stroj byl pravděpodobně založen na principu otočného jařábu a měl napevno uchycenou násadu i lžíci.

Rypadlo Otis při práci z roku 1887

V roce 1839 si William Otis stihnul patentovat tzv. jeřáb -rypadlo, načež téhož roku ve svých 26 letech umírá. Jeřáb-rypadlo byl postaven na kolejovém podvozku a umožňoval veškeré výkopové práce, na které jsme stále zvyklí u lanových rypadel - zvedání, pojíždění, prohrabování, otáčení apod. Objem lžíce činil 1,0 až 1,2 m³.

Již ve 40. letech 19. století se Otisova rypadla dostala mimo Ameriku.